Tiger Moth má pochopitelně svou dlouhou historii, kterou s precizností sobě vlastní zpracoval letecký publicista Zdeněk Hurt: „Místem zrodu se stal závod de Havillandu v Hatfieldu, který v období červenec 1939 až leden 1940 realizoval objednávku na 300 strojů čísel N9114–N9523, spadající pod kontrakt Ministerstva letectví No. 778402/38. Z ní pocházel i Tiger Moth Mk.II N9503, který poháněl Gipsy Major I čísla výrobce 82536 (RAF 153745).

Dne 17. listopadu 1939 následoval přesun k technické jednotce No.20 Maintenance Unit v Aston Down, kde po převzetí RAF zůstal letoun uskladněn do dubna 1940. Poté sloužil po celou válku u No.4 Elementary Flying Training School na letišti Brough v Yorkshiru bez jediného incidentu. Tato škola změnila 10. března 1947 název na No.4 Reserve Flying School, nikoliv však místo působiště. Změnou však prošlo označení na trupu. Zatímco za války nosily stroje školy pořadové číslo, nyní měly přidělený kód RCN- a písmeno letounu.

Roku 1948 následovalo přidělení k 2. RFS do Bartonu a k 7. RFS Desfordu. Do Bartonu v hrabství Lancashire se N9503 vrátil 29. září 1949 a tam doplnil stav šesti letounů 2. RFS, provozovaných na kontrakt leteckou firmou Reid & Sigrist Ltd. Tehdy již měl povrch ve stříbrné barvě a černé kódování v kombinaci RCX-. Svoji kariéru v RAF ukončil 24. října 1951 přeletem na uskladnění k 10. MU do Hullavingtonu.

Civilní životopis zahájila uzavřená dražba, v níž jej získala Asociace britských aeroklubů, potažmo Cardiff Aeroplane Club, u něhož byl 28. října 1953 zapsán pod značkou G-ANFP. Technickou charakteristiku změnil poté, co jej 24. září 1958 zakoupil subjekt Hants and Sussex Aviation, kde prošel úpravou na jednomístnou verzi určenou k leteckému práškování. Krátce po vydání technického osvědčení následovala koncem února 1959 registrace u Agricultural Aviation Company. Po dodání na nové působiště v Panshangeru v červenci toho roku havaroval při letu ze severoirského Londonderry. Své působení v zemědělství však hned neukončil. S návratem do podniku v Sussexu byl opravený G-ANPF nejprve uskladněn v Portsmouthu a v červenci 1961 prodán firmě Farm Aviation. Pokračoval tam v polních pracích až do ukončení provozního certifikátu dva roky poté.

The Biplane Club z Denhamu sice letoun odkoupil, nicméně nic se s ním nedělo. Drak opuštěný ve vysoké trávě v listopadu 1975 získal Stuart Howe pro Mosquito Aircraft museum, sídlící v Salisbury Hall na severu Londýna. Jelikož mezitím získal jiný exemplář v lepším stavu, mohl stroj poskytnout firmě Ross Aviation výměnou za náhradní díly k palubnímu proudovému DH Sea Vixen.

Roku 1999 zbytky letounu vystřídaly majitele Davida Taylora a Grahama Horna. Poslední uvedený to, co z původního Tiger Mothu N9503 zbylo, přenechal 28. srpna 2013 Kevinu Crumplinovi působícím v Henstridge. Tento pečlivý muž zahájil kompletní práce na stroji takříkajíc od podlahy se záměrem uvést jej do původní válečné kondice. Generálku motoru zadal fy. Deltair Airmotive, kde jednotku uvedli do stavu, jako by byla nedotčená provozem. Obdobně dopadla i rekonstrukce draku, včetně instalace látkového překrytu zadního pilotního prostoru určeného k výcviku létání podle přístrojů.

Co do předpisového válečného zbarvení kamuflážními poli tmavě zelené a tmavě zemitě hnědé barvy na horních a bočních plochách, spolu s aplikací světlejších odstínů na spodním křídle a vespod pak sytou žlutou, je letoun s tehdejší dobou zcela identický. Obdobně realisticky působí aplikace výsostných znaků RAF a zopakované seriové číslo stroje ve velké podobě na spodních plochách. Obnovený a zalétaný G-ANFP obdržel nové osvědčení o letové způsobilosti 26. května 2016.